Ještě chladu patří rána 

holé větve spolu leží

ústa v rudém jako brána 

jazyk stále uvnitř střeží.

Než zakrouží letět na rtech  

a s jiným se v jeden spojí 

k tobě vésti sladce ve dnech

zasvítit ti ve tmě tvojí.

Lámu plástev jako chleba 

nesu soli mezi prsty 

kolik slov je ráno třeba

abych vítal oken hosty. 

Ještě hoří snění svíčky  

pálí jako žihadla

mladých pláčů skrytých víčky

ven ptáčata vypadlá.  

A dnes půjdem bude slunce

kolem polí s obilím

jež je ozim setý tence 

jak knoflíky v mé košili.